Historie obce

První zmínka o vsi Jestřabí Lhota  pochází z roku 1273. Pod jménem Heinrichov byla tehdy uvedena v seznamu majetku Strahovského kláštera. Existovala ale již dříve. Nejspíše získala jméno po Jindřichovi (německy Heinrich), opatovi Strahovského kláštera v letech 1208 – 1219. Toto jméno obci dlouho nevydrželo, už v roce 1344 bychom ji v pramenech našli jako Lhotu a později v klášterních urbářích jako Velkou Lhotu (aby se odlišila od sousední, dnes již zaniklé Lhotky). V 15. století se objevuje i název Jestřabí Lhota. Pro toto pojmenování máme dvě možná vysvětlení: 1) Antonín Profous se domníval, že byla pojmenována po hlavním sedlákovi Jestřábovi, 2) kolínský archivář Jaroslav Schneider uváděl ještě druhou možnost, že byla pojmenována podle velkého množství jestřábů v okolních lesích.

Během husitských bouří Kolín a okolí ovládli nejprve pražští husité a později Táborité a Sirotci. Pod husitskou správu se dostal také klášterní majetek a tedy i Jestřabí Lhota. Od roku 1435 v Kolíně velel kněz Bedřich ze Strážnice. O rok později mu Zikmund Lucemburský udělil město Kolín a vesnice v okolí, včetně Jestřabí Lhoty, jako tzv. zápisné zboží za 3 000 kop grošů. To znamenalo, že kdyby král chtěl panství zpět, musel by Bedřichovi tuto sumu vyplatit. V roce 1453 propůjčil Ladislav Pohrobek toto právo královské výplaty Jiřímu z Poděbrad. Po jeho smrti Kolínské panství zdědil jeho druhorozený syn Viktorin kníže Minsterberský. Ten ho roku 1474 postoupil svému bratrovi, knížeti Hynkovi Minsterberskému. Poté přešlo Kolínské panství na krále Matyáše Korvína a v roce 1487 ho získal Vladislav II. Jagellonský. Panovníci dávali panství často do zástavy svým věřitelům. V roce 1556 ho král Ferdinand I. zastavil Karlovi ze Žerotína, po jeho smrti v roce 1560 spravovala panství jeho žena Veronika z Lípy. Když Žerotínovi synové dospěli, obdržel Kolínské panství roku 1579 Kašpar Melichar ze Žerotína. V roce 1591 mu Rudolf II. panství odebral a tak se opět vrátilo do držení panovníka. V roce 1611 Matyáš II. postoupil panství dědičně Václavu Vchynskému ze Vchynic.

V květnu roku 1620 Fridrich Falcký se svolením sněmu postoupil Kolínské panství Janu Jetřichu a Václavovi Malovcům z Malovic. Po bitvě na Bílé hoře bylo opět vráceno panovníkovi. Třicetiletá válka (1618 – 1648) Kolínské panství zpustošila. Nejprve v okolí Kolína plenila stavovská vojska, potom Sasové a nakonec Švédové. Přidaly se i morové epidemie. Ani Jestřabí Lhota nebyla ušetřena, v roce 1618 byla vojáky pana Smiřického vypálena. Po válce patřila k nejhůře postiženým vesnicím. Při sestavování berní ruly bylo zjištěno, že v Jestřabí Lhotě je až 65 % pustých a zarostlých pozemků. Zůstali tu pouze 4 sedláci.

V letech 1705 – 1745 měli Kolínské panství v zástavě hrabata ze Salburka. V 70. letech 18. století byla provedena tzv. raabizace (pozemková reforma). Poplužní dvory byly zrušeny a spolu s některými pozemky zaniklých vsí rozděleny mezi poddané, kteří na ně měli od té doby dědičné právo a odváděli z nich plat vrchnosti. Na Kolínském panství (s výjimkou majetku města) byla tato reforma provedena v letech 1776 - 1777. Během raabizace vznikla nová ves Volárna, která byla neznámo kdy připojena k Jestřabí Lhotě až do roku 1927. V roce 1829 Kolínské panství koupil Jakub Veith. Po jeho smrti přešlo na jeho syna Václava Veitha. Rod Veithů držel panství až do roku 1862, kdy ho koupil František Horský. Tento výborný hospodář, dal vystavět cesty, odvodnil zabahněné pozemky, začal používat hnojiva, podél cest a příkopů vysazoval ovocné stromy a stavěl hospodářské budovy. Celý velkostatek dobře fungoval a brzy se zvýšily jeho výnosy. Během prusko-rakouské války, v červenci roku 1866, vesnicí prošlo pruské vojsko bez nějakého většího incidentu a za oběť vojákům padlo pouze několik hus. Po smrti Františka Horského v roce 1877 panství převzali jeho potomci. V roce 1897 ho koupila kněžna Marie Hohenlohe-Schülingfürstová.

Před rokem 1914 zřídila firma Křižík v obci elektrické veřejné osvětlení. K elektrifikaci celé obce došlo až po válce. Dne 28. 7. 1914 vypukla 1. světová válka. Z Jestřabí Lhoty během ní narukovalo 94 mužů. Životní podmínky tehdy byly velmi špatné, chyběla pracovní síla, potraviny byly pouze na příděl, lidé ze svých pozemků museli odvádět část úrody státu. Později sem byli na práci přiděleni zajatí ruští a italští vojáci, ve vsi jich bylo asi 13. V roce 1915 byli v Jestřabí Lhotě ubytováni také vystěhovalci z polské Haliče, kteří po skončení války odjeli zpět domů. Po 1. světové válce byla provedena pozemková reforma, velkostatky byly zrušeny a půda byla rozparcelována novým majitelům. Tak zaniklo Kolínské panství.

Mezi lety 1935 - 1936 byla vybudována silnice z Jestřabí Lhoty do Volárny a o 3 roky později silnice do Němčic. V roce 1938 byla ve vsi vybudována hospodářská nádrž na místě, kterému se říká „Na oběšáku“. Ve stejném roce postavilo kolínské skladištní hospodářské družstvo svou filiálku. Nové skladiště obilí spolu s kancelářemi vyrostlo na pozemku Josefa Špičky směrem k Němčicům. Od roku 1936 rostlo mezinárodní napětí. Dokonce i v Jestřabí Lhotě se pořádaly cvičné nálety, protiletecké a protiplynové kurzy, přednášky o brannosti atd. Napjatá situace vyvrcholila 23. 9. 1938, kdy byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Druhý den ráno odjížděli branci z nádraží ve Velkém Oseku. Z Jestřabí Lhoty narukovalo asi 60 mužů. V říjnu a listopadu byla armáda rozpuštěna a záložníci se pomalu vraceli domů. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava provádělo německé vojsko, které bylo posádkou v Kolíně, v okolí různá cvičení. V roce 1940 byly všechny orientační tabulky nahrazeny dvojjazyčnými a lidé museli povinně odvádět zemědělské produkty státu. Když se v roce 1945 situace obrátila, projížděli přes ves němečtí vojáci, kteří prchali před sovětskou armádou. V únoru tu byl ubytován útvar speciálních řemeslníků 1/647. Ve škole se ubytovalo mužstvo a důstojníci byli rozmístěni po domech. Hlavní kancelář byla v hostinci U Doušů. Lidé ze vsi si stavěli úkryty v polích. V květnu vznikl ve vsi revoluční národní výbor. Dne 8. května 1945 začali němečtí vojáci likvidovat radiové přístroje a válečné dokumenty, přes ves prchalo německé vojsko od Žehuně. Odpoledne sem dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci proudili přes vesnici ještě několik následujících dní. Během války zahynuli tři muži z Jestřabí Lhoty.

Nový místní národní výbor byl zvolen 28. května 1945 ze zástupců strany komunistické, lidové, národně socialistické a ze sociální demokracie. V roce 1952 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které bylo v roce 1963 sloučeno s JZD Volárna a o 10 let později s JZD Ovčáry, Veltruby a Konárovice. Mezi lety 1949-51 byla postavena budova obecního úřadu. Předtím se od konce 2. světové války úřadovalo v jedné místnosti na váze v sušárně. V roce 1975 byla otevřena nově zrekonstruovaná budova mateřské školy a v letech 1974-76 byl postaven kulturní dům spojený s hospodou a automatickou telefonní ústřednou. Obchod se smíšeným zbožím byl v Jestřabí Lhotě otevřen v roce 1979.

Významné události

1820 v Jestřabí Lhotě byla zřízena škola, předtím musely děti docházet do Ohař

1830 dokončena stavba školní budovy

1840 přiškolena Volárna

1850 postihla obec epidemie cholery, zemřelo 12 osob

1874 vybudován první vodovod

1878 založen sbor dobrovolných hasičů

1879 zřízena druhá třída ve škole

1885 zřízena třetí třída ve škole

1896 řepařská dráha prodloužena až do Jestřabí Lhoty (zrušena byla v roce 1968)

1900 založen Spořitelní a záložní spolek „Kampelička“

1901 založeno družstvo na zpracování čekanky

1909 založen Spořitelní a záložní spolek „Vzájemnost“

1911 po požáru staré sušárny byla postavena nová

1928 postaven nový vodovod

1959 bylo zahájeno vysílání místního rozhlasu

1969 postavena nová autobusová čekárna

1982 postaven vodojem

2006 stavba plynovodu

2022 stavba Čistírny odpadních vod a kanalizace v obci

Sport v Jestřabí Lhotě

1910 založil student kolínského reálného gymnázia Václav Nedbal v obci první sportovní kroužek, kde se začala hrát kopaná

1919 založena tělovýchovná jednota Sokol

1920 založen nový hřbitov, do té doby se pochovávalo v Ohařích

1920 založen fotbalový klub (1933 se stal mistrem Středočeského asociačního klubu, 1936 zanikl)

1944 založen klub ledního hokeje (zanikl 1956)

1953 opět založen klub kopané, bylo otevřeno nové hřiště, klub hrál nejprve III. třídu, od r. 1961 II. třídu, brzy postoupil do I. b třídy, kde hrál až do roku 1971

1961 byly na hřišti postaveny nové kabiny

Staročeské Máje

Nejstarší zachovaná zmínka o stavění máje pochází z 13. století z Cách, kde se stavěly máje jako projev úcty před kostely a domy významných obyvatel města. Jelikož se o májích v Jestřabí Lhotě nedochovaly žádné záznamy, nevíme, odkdy se tu slavily. Víme jen, že se neslavily během 2. světové války a pak po dobu 3 let v 70. letech 20. století. Stávalo se také, že ve vsi nebyl dostatek svobodné mládeže. Například v roce 1968 tančily besedu i mladí manželé, aby bylo dost párů. Termín je pevně daný, druhý týden v květnu. Česká beseda se podle pamětníků začala tančit v Jestřabí Lhotě koncem 50. let 20. století. Původní název skladby byl Český salónní tanec beseda a jejím autorem byl Ferdinand Heller. Vznikla v roce 1862. Zajímavostí je, že v Jestřabí Lhotě besedu tančí také děti od 7 do 15 let, což nebývá zvykem. V divadelní části slavností je v Jestřabí Lhotě postava Kecala nahrazena mnichem/knězem.

Významní rodáci

Josef Paleček
Operní pěvec Josef Paleček se narodil 28. 9. 1842 v Jestřabí Lhotě jako syn řídícího učitele. Vystudoval reálku v Kolíně, učitelský ústav v Praze a varhanickou školu. V roce 1862 se stal basistou ve sboru v Prozatímním divadle v Praze, o rok později nastoupil do angažmá v Olomouci, po dvou letech se vrátil do Prahy. V roce 1869 odjel do Moskvy, o rok později získal angažmá v Mariinském divadle v Petrohradě, kde zůstal až do své smrti 24. 2. 1915. V Petrohradě působil také jako profesor na zdejší konzervatoři. Pochován je na Smolenském hřbitově v Petrohradě.
zdroj: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11286

Alois Roudnický
Msgre. Alois Roudnický se narodil 20. 1. 1877 v Jestřabí Lhotě. Byl to římskokatolický kněz a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou. Na kněze byl vysvěcen v roce 1900, o tři roky později se stal katechetou na Žižkově. Po vzniku Československa se podílel na znovuvybudování tělovýchovné organizace Orel. V roce 1920 byl zvolen poslancem Národního shromáždění za Českobudějovický kraj. Od prosince 1929 zastával také funkci místopředsedy sněmovny. V roce 1935 byl zvolen do senátu, kde zůstal až do své smrti 17. 9. 1939. Pochován je na Olšanských hřbitovech v Praze.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Roudnick%C3%BD

Josef Souček
ThDr. H. c. Josef Souček se narodil 10. 10. 1864 v Jestřabí Lhotě. Byl to evangelický teolog, duchovní a jeden ze spoluzakladatelů Českobratrské církve evangelické. Teologii studoval ve Vídni, Německu a ve Skotsku. Poté působil jako vikář ve Velimi, Sněžné, Daňkovicích a v Praze na Novém Městě. V roce 1903 předsedal Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy. Mezi lety 1918 – 1932 stál v čele Českobratrské církve evangelické. Zemřel 7. 6. 1938 v Praze.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Sou%C4%8Dek

Památky v obci

Na návsi uprostřed obce najdeme trojici památek: pomník padlým v 1. světové válce, kamenný kříž a zvoničku. Pomník padlým byl postaven v roce 1920 a byla na něm vyryta jména těch vojáků, na které došly úmrtní listy. Náklady na jeho vybudování činily 11 000 Kč. Předtím, než byl postaven kříž kamenný, stál na jeho místě jeho dřevěný předchůdce. V roce 1880 byl z peněz vybraných od místních katolíků koupen nový kamenný kříž. Kamenná zvonička byla postavena v roce 1894, zvonek na ni byl přenesen ze střechy školy. Během 1. světové války byl zvonek roztaven. V roce 1919 byl opraven vrch zvoničky a zakoupen nový zvonek. Ve 2. světové válce potkal zvonek stejný osud jako v té první. V roce 1942 se přestalo zvonit ráno, v poledne a večer. Nového zvonku se zvonička dočkala v roce 1946. Všechny tři památky byly v roce 2004 zrekonstruovány s pomocí dotace z TPCA.

Tabulka vývoje počtu obyvatel Jestřabí Lhoty

Údaje převzaty z:
Historický lexikon obcí  České republiky: 1869-2005. 1. díl, Počet obyvatel a domů podle obcí a částí obcí v letech 1869-2001 podle správního rozdělení České republiky k 1. 1. 2005. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 2006. 759 s.
VÁCHA, František. Jestřabí Lhota v minulosti a současnosti. Kolín: Obchodní tiskárny, 1977. 93 s.
https://www.czso.cz/staticke/cz/obce_d/pohyb/cz0204.xlsx

Použitá literatura a prameny

VÁCHA, František. Jestřabí Lhota v minulosti a současnosti. Kolín: Obchodní tiskárny, 1977. 93 s.

TŮMA, Josef. Kolínsko a Kouřimsko: Obraz poměrů přírodních, života obyvatelstva i paměti časů minulých. Díl 2., Paměti osad na Kolínsku. Kolín: Učitelstvo školní okresu kolínského, 1915. [50] s.

VÁVRA, Josef. Dějiny královského města Kolína nad Labem. Kolín: Bayer, 1888.

MRÁZKOVÁ, Tereza. Staročeské máje v obcích Ovčáry a Jestřabí Lhota. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/341785/ff_b/Bc-Mrazkova.pdf

PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. Díl II, CH-L. 1. vyd. Praha: Česká akademia věd a umění, 1949.

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. díl, Kolín-Miro. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 952 s. ISBN 80-85983-15-X.

SCHNEIDER, Jaroslav. Zrušení roboty a vznik familií v 18. století. In: Ročenka města Kolína a okresu. Kolín: Archiv města Kolína, 1941, str. 83 - 106. Dostupné také z: http://rodokmen.nase-koreny.cz/kroniky/raabizace.htm

ČERVENÝ, Antonín. Velkostatek Kolín a jeho důmyslné a vzorné zařízení. V Praze: Matice rolnická, 1870. 127 s. Matice rolnická v Praze; roč. 1/1870, č. 3. Dostupné také z: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:8805be80-5bba-11e4-97e9-5ef3fc9bb22f

Zpracovala : Mgr. Iva Košťálová